Ostrov Brač

Nejrozlehlejší ostrov ve skupině dalmátských ostrovů a třetí největší v Jaderském moři. Jeho nejvyšším vrcholem je Vidová gora (780 m. n. m.), zároveň nejvyšší vrchol všech ostrovů v Jaderském moři. Od pevniny jej odděluje mořský kanál Brač, od ostrova Šolta úžina Splitska vrata a od ostrova Hvarje oddělen mořským kanálem Hvar. Krajina je charakteristická krasovými jevy, jako jsou štěrbiny, jeskyně a dutiny. Nenajdeme zde žádný povrchový vodní tok. Jediné stálé vodní prameny se nacházejí u osady Bol.

Supetar a Pučišča patří mezi největší ze všech 22 osad na ostrově. Mezi nejdůležitější zemědělské produkty patří olivový olej, víno a ovoce. Význam má také chov dobytka, rybolov (konzervárna v sídlech Postira a Milná) a cestovní ruch. Na ostrově se nachází několik kamenolomů poskytujících známý bílý kámen, využitý například při výstavbě Diocletianova paláce ve Splitu, či bílého domu ve Washingtonu D. C. Autobusové linky spojují osady na ostrově, ostrov s pevninou pak spojují dvě pravidelné trajek-tové linky Split - Supetar a Makarska - Sumartin. K dispozici je také mezinárodní letiště pro malá letadla. Počátky osídlení na ostrově Brač spadají již do doby neolitu (naleziště v jeskyni Kopačina, jižně od osady Supetar). Prvními, historicky doloženými obyvateli, byli lllyřané. Pozůstatky římské éry můžeme nalézt na obou stranách ostrova i ve vnitrozemí. Největší z nich jsou zcela jistě kamenolomy ve Škripu, ze kterého pocházejí kamenné bloky, použité pro výstavbu Diocletianova paláce ve Splitu. Ostrov byl osídlen převážně ve vnitrozemí kvůli pirátským nájezdům. Brač byl pod nadvládu různých vládců, před tím, než jej ovládli Benátčané (1420-1797). Pobřežní se začalo znovu osídlovat v 16. stol. Od r. 1797 do konce 1. světové války byl Brač pod rakouskou nadvládou, kromě krátkého období mezi r.1807-1815, kdy ostrov okupovali Francouzi.